Prokletí Chaosu chaosem uvádí...
Ostrava - Nokturna
Počínaje v mládí noci 21.1.2006, konče zrozením dne následného. Cesta černou poezií spolu se všemi stránkami - o krok dále Stop zrůd ostravských, a právě o ten blíže (zpět ... ?) Bodcům severu - cesta pocitů lehce drnkajících na struny těch vašich, byť ty stanou klíčovými, pod ostatní pojem Svinstva účelu črtán. Podbízeno již tradičním hostům. Poté také dalším - standardní pečeť "dq" nalomena, ač kapacita pořád striktně určena.
A proto syťte svá očekávání jistotou potvrzení, ke mně (moc.liamg@zc.otnemem) zkazky své směřujte!
Nechť dedikace fotografii rozprostře svůj plášť!
Fotografii
(násilná personifikace tvorby)
Vlahý podvečer a v něm cesta -
za tebou, do dáli,
čekání, počitek a jeho část šestá -
průvodci, ti občasně stálí.
Strávíme spolu noc -
ty přijdeš, ach tak elegantní;
jsa úšklebkem slíbám tu Moc,
když touha zlobou je pregnantní.
Šaty tvé černé, stuha šedá
sepíná vlasy, bělostná pleť.
Zkoumavý pohled již více nedá,
že popřena barva - v poznání hleď...
Pavučiny soumraku na nohou -
toužebná promítnutí za sítnici
v zrnka podchycení pomohou
rozdrolit vizi sílící (šílící)...
Tak krásná, tak čistá!
Jemnou a uhlazenou chceš se zdát?
Postojem nezlomným přicházím zblízka,
je třeba výrazu formu pod Vůlí dát.
Ach, smýšlíš, zda jemným budu dosti?
Ha, lhářko naivní čistoty.
Vítej za zraky v mé cele z kosti,
promítnuta do špíny jistoty.
Polovinou zraku skrz tebe hledí
idea sladkého chtíče,
zde znásilnění všech konvencí sedí
v kobce, k níž získávám klíče...
Vzývání. Teď běsy tkána -
sebe sama pozřeš ještě ráda.
(Dotvořena sténáním z rána,
kdy ukáži ti výsledkem záda.)
Z nebes pozvolna snášen prach,
v prostor kubický do dlani.
Trhnutím opanuje tě mrazivý strach,
když zatančím si s kosiskem doznání.
Nyní již vážným, chmurným tvůrcem,
zde paprsek a tamhle temnota,
znásilnění, úpadku strůjcem,
když na cáry trhána, tatam je prostota.
Z trůnu sterility celek je sražen,
cejch hloubky vyřezán v hruď
závěrem pak žaludek stažen,
a ty, dodýchávající, prázdná suď.
Třicet a šest bodných ran -
zachycení, v nich světlo a stín.
Do galerie výsledku ďábel je zván -
pachuť pohledu z otrávených vín.
...
Tak, společná temnota svého jitra vítá,
ty zalitá krví - ortel cesty spisuji...
...levou rukou úpadku zbita -
ty děvko, nenávidím tě! Též miluji...
|
